Většina začátečníků se cvičením přijde do fitcentra a začne cvičit na strojích. Je to snadné, bezpečné, jsou k tomu obrázky, lze použít velice lehkou váhu. Někteří si pak ještě najmou osobního fitness trenéra, což se rovná tomu stejnému cvičení na strojích, akorát za to platí 500-1000kč za hodinu a mají dobrý pocit, že jim někdo počítá opakování a ještě si s nimi povídá.

Cvičení na strojích však dokáže začátečníkovi udělat stejnou škodu, jako první hodina v posilovně strávená na mrtvém tahu.

Sám jsem v posledních měsících řadu strojů testoval a proto Vám mohu říci, že čím lepší stroj, tím horší pozice pro provádění daného cviku a několikrát jsem se načapal, že ve skutečnosti na stroji nesedím, ale stojím v pokřivené poloze, abych se vůbec dostal do správné pozice provedení cviku.

Začátečník však tuto potřebnou regulaci provést nezvládne a je tak usazen do elektrického křesla v podobě nehybného stroje, který mu přikazuje kterým směrem a jak cvičit bez ohledu na individuální proporce (polohu sedátka nepočítám jako nastavitelnost).

Výsledkem je, že člověk, který ani neví, kde má jaký sval, dané cviky tahá vším možným a divili byste se, co jsou lidé schopni vymyslet. Výsledkem je nulový pokrok bez ohledu na počet let strávených tímto tréninkem.

Pokud tedy není vhodným řešením pro začátečníka trénink na strojích ("funkční" trénink pak úplně přeskočíme), co jím je?

Ano, támhle vzadu se hlásí mladík ve štulpnách.

"Jsou to základní cviky že? Prostě klasika mrtvé tahy, dřepy, možná pár snatchů na čas?"

Bohužel, ani základní cviky nejsou pro začátečníka ideálním řešením. Bývaly doby, kdy se lidé prvních několik let svého cvičení vůbec neodvážili vyzkoušet něco jako je mrtvý tah. Dnes je však situace opačná a není neobvyklé vidět začátečníka přemisťovat na druhém skupinovém tréninku.

Co je tedy skutečným řešením pro začátečníky?

Je to postup, který unikátně představuje protokol PT ZERO:
1. nejprve je potřeba vytvořit propojení mezi mozkem a svaly (naučit se svaly procítit, ovládat, aktivovat vůlí a podobně).
2. je potřeba naučit se propojit tyto svaly do funkčních celků (např. zadní strana těla - posterior chain) a umět je aktivovat a použít najednou.
3. teprve po dosažení předchozího se může přejít k základním cvikům a pomocí těch pracovat na rozvíjení svalové hmoty a síly
4. posledním krokem po dokonalém ovládnutí základních cviků a zesílení slabých míst je konečně snaha budovat maximální performance - tedy výkonnost (max. síla, výbušnost, atd.)

Proč? Protože výsledky v silovém tréninku jsou objektivním ukazatelem pokroku, kdežto únava, napumpování nebo bolestivost svalů nikoliv.