Nejprve se mělo za to, že ke zlepšování se v daném sportu stačí prostě pouze sportovně-specifický trénink (což je bohužel představa, která v některých sportech přetrvala v ČR až dodnes). Opak je však pravdou:
Pokud chce sportovec podávat stále lepší výkon, nevyhne se tomu, že od určité chvíle musí k dalšímu pokroku využít princip přetížení (overload), který způsobuje pozitivní adaptaci a k tomu nevyhnutelně patří externí váha (tedy použití posilovacího tréninku).
O něco později přišel názor, že se dají využít speciální formy "posilování", které mimikují daný sport, ale přidávají k tomu zátěž, a že to přeci musí vést k lepším výsledkům.
Ono selskou logikou se to jeví správné: Chci běhat rychleji, tak začnu běhat se zátěžovou vestou, tělo si na ni zvykne a když si ji potom sundám, budu mít silnější nohy a bez ní poběžím lépe.
Opak se však ukázal býti pravdou: Sportovcům, provozujícím tento trénink (například kopání do míče s uvázaným elastickým bandem na kotníku, pro větší odpor nohy), se začaly jejich soutěžní výsledky zhoršovat a tento druh tréninku byl ve většině civilizovaných zemí rychle opuštěn (byť pořád existují "experti", kteří jej zařazují).
V souvislosti s rozšiřováním fitness industry a peněz, které se pomocí něj dají vydělat, se objevila řada firem, které navázaly na tradici teleshopingových posilovacích pomůcek a, bohužel, ovládly trh. Tak vznikl funkční trénink. Trénink, který dodnes živí tisíce osobních trenérů a velkých společností. Fitbally, bossu, overbally, aquahity, TRX, powerplaty a spousta dalších pomůcek, jejichž názvy neznám, protože se tomuto odvětví vyhýbám.
Na jejich počátku nebyl úmysl vytvořit sérii posilovacích pomůcek pro nové tisíciletí, které přivedou trénink zpět k základům a obrodí lidstvo, nýbrž prostá marketingová rozvaha. Díky tomu, že trénink s nimi byl v lecčem nový , oproti klasickém kulturistickému posilování, a pro mnohé tedy i daleko zábavnější, stal se díky rozmáhající se komunitě fitness trenérů hitem. Jen si vezměte, kolik znáte ve svém okolí skupinových lekcí s těmito pomůckami a kolik osobních trenérů jste viděli vymýšlet podivuhodné kreace se svými klienty.
Obecně platí: čím horší trenér, tím démoničtější kreace se svými klienty vytváří. Byl jsem tak svědkem toho, jak je klientka, která byla začátečník a měla problémy s nadváhou, nucena dělat výstupy jednou nohou na dvě balančí reebok desky, položené na plyo stupínku a přitom provádět střídavé výrazy jednoručkami nad hlavou. Tedy něco, s čím by určitě obstála v cirkuse (kdyby tedy po pátém opakování nespadla a nenamohla si kotník), ale určitě ne něco, co by ji zlepšilo postavu či dokonce její sportovní výkon.
A tím se dostáváme k jádru pudla: Jednou věcí je používat tyto pomůcky v tréninku pro širokou veřejnost, kde se jejich užití dá ještě obhájit (pokud je rozumné a ne jako výše), například tím, že to lidi baví a vede je to ke cvičení. Pokud se však dostaneme na pole profesionálního sportu, nemají v tréninku co dělat, pokud opět nejsou cíleně a moudře užity například při rehabilitaci sportovce.
Nedokážu snad ani spočítat, kolikrát jsem tiše v duchu plakal, když jsem viděl profesionální sportovce (dokonce i hráče z NHL, kteří přijeli do ČR na letní přípravu) trávit hodiny tréninku týdně kopulačními pohyby na bossu s jednoručkami a nakládacími činkami o váze, kterou bych možná nechal na hraní své neteři, ale né se kterou bych se snažil připravit na sezónu.
Někteří šikovní se pak propracují až ke cvikům, které sice na první pohled vypadají nesmírně sofistikovaně a náročně, ale stále nepřináší adekvátní adaptační stimul, zvyšující výkon.
Vezměme si například dřepy na fitballu (takový ten hodně velký nafukovací míč na cvičení břicha pro těhotné ženy): Na prvních několik pokusů každý spadne a je skoro nemyslitelné se na něm udržet ve stoje, natož ještě dělat dřepy. Po pár pokusech však člověk přijde na to, že musí zatnout kyčle a chodidla tlačit směrem do balónu, aby zůstal stabilní, a hle najednou to jde. Podobný proces je pak u dřepů, kdy se zase musí člověk naučit jak podržet zatnuté kyčle při jejich vykonávání, ale výsledek je stejný: Dříve nebo později ty dřepy na fitballu uděláte. A pak přijdete jindy a uděláte je znova. A tím potenciál tohoto cviku skončil.
Jedná se totiž o motorický návyk: Sérií pokusů a omylů se nakonec propracujete k danému cviku, Vaše tělo si vytvoří motorický návyk a ten zůstane ve Vaši soustavě neuronů motorického kortexu zafixován a nikdy Vás už nikam neposune.
Ergo: dřepy na fitballu je dobré trénovat tehdy, pokud je Vašim cílem soutěžit ve dřepech na fitballu. Jinak Vám podobný cvik poskytne pouze dobrý prostředek do cirkusové sestavy. A tak to platí u většiny "funkčního" tréninku.
Vraťme se ale zpět: V zahraničí se ukázali být trenéři úspěšných sportovců daleko prozřetelnější a přešli k tomu, co se dodnes ukazuje jako nejlepší cesta pro zlepšování výkonu:
Silový trénink! Ano, je to právě silový trénink, který představuje pro sportovce jedinečnou možnost ke zlepšování svého výkonu. Správně zvolený silový trénink může budovat maximální sílu (udeřím tvrději, poběžím rychleji), výbušnost (vyskočím výše, zrychlím rychleji), silovou vytrvalost (dokážu podávat maximální výkon po delší čas než pár sekund), obratnost (ani při únavě a velké rychlosti neztratím koordinaci, potřebnou pro můj sport) a rychlost obecně (dokážu lépe a rychleji reagovat).
Určité cviky, zejména ze vzpírání a silového trojboje, pokud jsou cvičeny se správnou technikou, intenzitou a objemem, zkombinované (combine) s chytrým tréninkem silové a metabolické vytrvalosti, vedou k razantnímu zvyšování výkonu, který se pak doopravdy promítne do zápasu / soutěže a výsledků daného sportovce.
A právě jako reakce na nepřítomnost adekvátních tréninkových metod pro profesionální sportovce v ČR, vznikl nejnovější tréninkový protokol Performance Training 3.0: Combine Training.
Ten představuje v základu 8mi týdenní předsezónní přípravu v podobě 48mi tréninků (přičemž počet týdnů i tréninků lze individuálně upravit) a následný rozpis na sezónu podle druhu provozovaného sportu. V rámci protokolu se střídají tréninky pro maximální sílu a výbušnost, s těmi pro rychlost a koordinaci a těmi pro různé druhy vytrvalosti. Silový trénink je však jejich společným jmenovatelem, pouze v různých podobách.
