Byť je dosažení shybu (pullup) pro mnoho jedinců v tréninku cílem, není shyb jako shyb. Někdo řekne, že shybuje po desítkách opakování, ale když jej vidíte naživo jedná se buď o shyby kipované (dynamické - s pomocí nohou) nebo o shyby kulturistické, kdy se přitahuje pouze cca do paralelní pozice nadloktí se zemí a rozsah pohybu tak je značně zkrácen (což neznamená, že tyto shyby nemají své místo).
Mezi striktní shyby se řadí ty, které jsou prováděny z kompletně vyvěšených ramen až po přitažení se k hrazdě do úrovně cca nosu (říká se brady, ale k tomu stačí v této pozici zvednout hlavu).
Problémem pak zde většinou je to, že ve snaze dostat se do požadované výšky, bez požadované síly nebo schopnosti zapojit svaly předsazují ramena, což vede jednak k minimálnímu rozvoji zad a jednak ke zranění.
Na vrcholu potravního řetězce pak trůní tzv. Perfektní shyby, ke kterým se ve správné formě dostane jen málokdo. Dotek hrazdy hrudníkem, ramena však stažená dozadu a tricepsy dotýkající se zad. To je ultimátním řešením pro budování nejen šířky, ale také hustoty zad pomocí shybů.
