90% lidí na své cestě za vysněnou postavou selže vlivem jedné z následujcích chyb ve stravování. Zjistěte jaké to jsou.

Tento článek je napsán ve dvou verzích. Nejprve zde naleznete článek napsán jednodušeji a srozumitelněji pro širší veřejnost a následně poněkud odborněji pro výživové poradce a lidi, kteří se stravováním zabývají více do hloubky.

I. stručná verze

II. odborná verze

Zde následuje 6 největších chyb, kterých se lidé dopouštějí při snaze dodržovat diety nebo stravovací styly obecně, které zhruba v 90% vedou k tomu, že člověk nakonec selže a jak jsou vyřešeny v mém stravovacím systému Performance Lifestyle 2.0:

1. Chyba I. druhu

Začneme z mainstreamového pohledu nezvykle široce, což Vám doufám umožní porozumět tomu, že můj přístup ke stravování je multifaktoriální:

Pokud člověk začne dodržovat nějakou dietu (a slovo dieta zde používám ve smyslu stravovacího stylu, tedy ne pouze pro redukční diety) a nedosáhne s ní výsledků, existuje celkem velká pravděpodobnost, že tuto dietu odmítne s tím, že je nefunkční a začne ji takto prezentovat i pro okolí, respektive širší veřejnost. Toto se stává zejména tehdy, pokud je člověk tzv. externalista, tedy dává příčinnost jevů kolem sebe za vinu vnějším okolnostem a zejména pak také tehdy, pokud se jedná o některou z méně známých diet nebo neobvyklých stravovacích stylů (jako je přerušované hladovění).

Chyba I. druhu nastává tehdy, pokud neadekvátně odmítneme dietu, která na nás nefunguje a příčinu přisoudíme dietě obecně. Nikdy totiž nemůžeme říci, že dieta, která nefungovala na mě, nemůže fungovat na nikoho.

2. Chyba II. druhu

Naopak se může stát, že člověk dodržuje nějakou dietu i přesto, že je pro něj neúčinná. To se stává zejména tehdy, pokud je člověk tzv. internalista, tedy příčinnost jevů kolem sebe vidí v sobě samém a zejména pak tehdy, pokud se jedná o některou z diet, spadajících pod paradigma zdravého stravování. Jen pro vysvětlení, paradigma znamená zjednodušeně vedoucí názor v dané oblasti. Pokud si tedy člověk načte principy kulturistického stravování ve fitness magazínech, začne je dodržovat a po půl roce nebude mít stále viditelné výsledky, začne to dávat za vinu sobě, nedostatečné svědomitosti, nedostatečnému množství jídla / bílkovin / tréninku a začne se stále více snažit tyto kritéria naplnit. Protože se jedná o vedoucí ideu ve stravování a bude na něj působit jak ze strany magazínů, tak ze strany osobních trenérů a výživových poradců, je pravděpodobné, že bude případný neúspěch přisuzovat sám sobě a u této diety setrvá i přes její nefunkčnost.

Chyba II. druhu nastává tehdy, pokud chybně neodmítneme dietu, která na nás nefunguje a to na základě přisouzení příčiny neúspěchu sobě sama.  Nikdy totiž nemůžeme vědět, zda nebude kompletně jiný přístup na nás fungovat lépe, pokud ho nevyzkoušíme.

3. Depresivní atribuční styl

V běžné realitě se pak mají tendenci oba druhy chyb vyskytovat společně. Člověk dá například šanci nějaké netradiční dietě (třeba Warrior Diet) a když se stane, že jeho snažení nevyjde, dojde k chybě I. druhu ("Dieta nebude nikdy fungovat.") a člověk pak přejde k dietě na opačném pólu, v tomto případě tedy spadající pod paradigma zdravého stravování (např. vysokofrekvenční fitness dieta), jeho předešlá zkušenost a efekt  falešného konsensu ("Ostatní to dělají, takže je to správné.") pak povedou v případě opětovného neúspěchu k vytvoření chyby II. druhu. U daného člověka se pak ve většině případů vytvoří takzvaný depresivní atribuční styl (Abramson, Seligman, Teasdale, 1978).

Člověku se začne zdát, že nejsou špatné diety, ale on. Že bez ohledu na to, jakou dietu si vybere, tak selže.

A že to není vinou diet, protože není možné, aby nefungovalo nic, ale musí to být vinou jeho vlastní. Troufám si tvrdit, že do této kategorie spadá cca 75% lidí, kteří se někdy snažili zhubnout.

Resoluce: Řešením předchozích tří chyb ve stravování je přijmout relativnost zásad veškerého stravování. Jak je vidět z tabulky, pokud dieta nefunguje, musíme ji odmítnout a přistoupit k alternativnímu řešení, což je  přístup, který prosazuji já a který zjednodušeně řečeno vidí jednotlivé diety a jejich principy jako jakési stavební bloky, ze kterých si mohu sestavit svůj vlastní dům, který mi bude nejvíce vyhovovat. Tomuto procesu se říká autoregulace II. řádu a ve chvíli, kdy ji začnu využívat plánovaně a systemicky, hovoříme o Dialektickému přístupu ke stravování. Ve formě teorie i praxe tento přístup představuje celosvětově poprvé Performance Lifestyle 2.0.

4. Neadekvátní očekávání stabilních výsledků

Ať již vlivem tréninku nebo dodržováním stravy, člověk očekává výsledky. Ty, byť nepatrné mohou působit jako pozitivní posílení, které jej dále u stravování/cvičení udrží. Častou chybou však je očekávání stabilních výsledků. Tedy to, že každý týden přiberu určité množství svalové hmoty / zhubnu množství tělesné hmotnosti. Přeměna postavy totiž neprobíhá kontinuálně, ale diskontinuálně. Vždy po navršení určitého kritického množství adaptačních podnětů dojde k pozitivní adaptaci. V praxi se pak tedy střídají období, kdy se měníme před očima každý den, s těmi, kdy se pokrok na oko zastaví (třeba na celé týdny). Chybou pak tedy je, že v případě viditelného pokroku máme tendenci nadhodnocovat postupy, které v té chvíli dodržujeme a následně v období zastavení pokroku máme tendenci měnit své postupy, protože si myslíme, že se na ně tělo již adaptovalo.

Resoluce: Řešením je nespoléhat se pouze na stabilitu dosahovaných výsledků, ale věřit vyšší logice celé věci. Stravování i trénink je proto vhodné periodizovat tak, aby jejich komplexnost pozvolna narůstala, ale odpovídala předem stanoveným obdobím.

5. Snaha naskočit do rozjetého vlaku.

Problémem většiny diet (stravovacích stylů) je to, že Vás nutí od začátku dodržovat příliš mnoho věcí najednou. Pro člověka, pro kterého je na vrcholu starání se o jídlo to, že zařazuje ve 12.00 každý den oběd, je pak předpis výživového poradce, aby dodržoval od prvního dne desítky pravidel a omezení, ultimátní cestou k tomu, aby to vydržel pouze v řádech dní.

Resoluce: Základy správného stravování i různých druhů diet je potřeba osvojit si postupně a nenásilně. V rámci PL2.0 se tomu dopodrobna věnuje 12ti týdenní detoxikační protokol, který Vás naučí během 12ti jednotlivých týdnů vše, od těch největších základů stravování, po ty nejkomplexnější diety.

6. Nerespektování ostatních faktorů svého života.

Krátkodobé diety s dlouhodobými výsledky neexistují, diety je nutno přijmout jako nový životní styl, dodržovaný dlouhodobě. A ruku na srdce: Kdo by se chtěl dlouhodobě neustále omezovat, trpět, strádat, mít hlad, chutě, obsesivní myšlenky, stranit se společnosti a utrácet za jídlo přebytek peněz a přebytek energie a času na jejich přípravu? Odpovědí je: NIKDO! A proto lidé hledají pokud možno krátkodobá řešení, kdy po nějakou dobu negativní efekty v ostatních sférách přetrpí.

Resoluce: Řešením je stravovat se tak, aby to vedlo nejen ke kýženým výsledkům (fyziologická regulace), ale aby takové stravování bylo dlouhodobě udržitelné z psychologického, ekonomického a sociálního hlediska. To se nazývá autoregulací I. řádu a informace o ní jsou opět obsaženy v PL2.0.

7. Bonus: 

Performance Lifestyle (v překladu životní styl, zaměřený na výkon), se obecně staví proti stravování, kdy se člověk musí až přehnaně zaobírat starostmi o jídlo, jeho přípravou a konzumací. Cílem je stravovat se co nejvíce efektivně, co nejvíce příjemně a zároveň věnovat jídlu co nejméně času a energie. Pokud je toto zachováno, stane se z jídla příjemné zpestření dne a jídlo, pokud je to potřeba, může ustoupit tréninku nebo práci. Takový životní styl je pak tedy orientován na výkon, ať již tréninkový, sportovní, pracovní, studijní nebo tvořivý obecně.

A to je vše! Pokud jste dočetli až sem (nebo jste pouze pohledem přeletěli názvy jednotlivých bodů), jste možná lehce zklamáni: Proč zde nejsou konkrétní rady? Třeba jak a co a kdy jíst nebo nejíst? Co je dobré a co je špatné? Odpovědí je, že vše ve stravování je relativní a nic nelze a priori považovat za správné či nesprávné. To je také důvodem, proč jsem opustil klasické dělání jídelníčků a přišel s přístupem komplexnějším, jehož cílem je, aby se každý sám sobě stal výživovým poradcem. Aby každý povstal nad limity nejen sebe sama, ale také naší společnosti.

Adam Česlík