Není tomu tak dávno, co se ve světe posilujících jedinců objevil velký strašák: přetrénování. Do té doby neznámy pojem dostal vlivem masáže v kulturistických médiích démonických rysů a do módy se dostalo až nadměrné hlídání toho, aby se člověk náhodou nepřetrénoval. V době vrcholu této "vlny přetrénování" vycházely neustále články a plnily se diskusní fóra radami, jak to udělat, aby se člověk nepřetrénoval: cvičit partii jednou týdně, ideálně 45 minut a ne více. Dát dostatečný prostor pro regeneraci, ideálně tedy 4-5 dní. Necvičit pokud možno do selhání a podobně.
Nejvíce byl a je tento pojem zneužíván ze strany kulturisticky cvičících jedinců, ideálně "on juice", kteří mají výsledky s naprosto základním tréninkem a proto i podklad pro vykřikování, že cvičit cokoliv více než předepsané 3-4 tréninky týdně je zbytečné.
Pokud se podíváte na tréninky profesionálních vzpěračů, trénují zpravidla 6x týdně, většinou 2 fázově a jejich tréninky jsou složeny z těžkých dřepů, přemístění a trhů, s minimem doplňkových a izolovaných cviků. A to týden co týden, měsíc co měsíc, rok co rok. Jak je něco takového vůbec možné? To mají doopravdy tak dobrou genetiku a užívají tolik steroidů? Odpovědí je, že jim spíše nikdo neřekl o tom, že by měli být dávno, díky tak frekventovanému cvičení a neustálému používání na NS náročných cviků, velice silně přetrénovaní.
To stejné platí o gymnastice, kde nejsou vícefázové, několikahodinové tréninky, každý den, ničím výjimečným. Znám dokonce případy lidí, kteří ji provozují až osm hodin denně a nejenže nejsou neustále zničení a unavení, ale cítí se skvěle.
Protože trénink těchto sportovců je pořád poněkud nepřístupný pro veřejnost, většina lidí o tom ani neví. Byl to pak právě až CrossFit, který ukázal širší veřejnosti, kam až regenerační limity mohou sahat. Profesionální Crossfiteři si ničím v délce a náročnosti tréninku nezadají se dvěma výše zmiňovanými silovými sporty a více než dvoufázové tréninky během dne nejsou výjimkou.
Pravdou je, že pokud chce člověk být v něčem úspěšný, ať již to je vzpírání, gymnastické prvky, časy na crossfitové WODy či jiné oblasti silového tréninku, musí tomu věnovat co nejvíce času během týdne a pilovat to stejné stále dokola a bylo by tedy poněkud nesmyslné, pokud by tak člověk nemohl činit ani z poloviny, protože by se jinak ihned přetrénoval.
Jak se tedy věci mají? Existuje přetrénování, když se o tom, jak se mu vyhnout, popsalo tolik stránek textu a dělalo tolik povyku, nebo nic takového není, což dokazují představitelé silových sportů?
Syndrom přetrénování je v dnešní době klasifikovaná chronická nemoc, která vzniká v důsledku dlouhodobého (v řádech měsíců) nadměrného stresu (fyzického, ale i psychického), kterému neodpovídá adekvátní regenerace, přičemž se nejčastěji objevuje u profesionálních sportovců, kteří mnohdy nemají na výběr ve snížení tréninkových dávek a zvýšení času pro regeneraci tak, aby se do něj nedostali. Běžně cvičící člověk by musel být doopravdy umíněný, aby dlouhodobě ignoroval signály, že se u něj začíná vytvářet a neomezil trénink. Většina lidí totiž skončí ve fázi takzvaného přepětí, které má méně závažné důsledky a ze kterého se dá také rychleji dostat.
Kromě syndromu přetrénování existují i jiné syndromy, které mnohdy nejdou od přetrénování zcela odlišit (syndrom vyhoření, únavový syndrom, syndrom vyčerpání) a proto se většinou pro syndrom přetrénování stává charakteristické to, že vzniká v důsledku nadměrného silového tréninku (v tomto případě však míněno v obecném smyslu, tedy jakýkoliv trénink s externí váhou).
Naprosto valná většina lidí, kteří hovoří o tom, že byli někdy přetrénovaní tak většinou činí pouze po několika dnech zhoršené regenerace a výkonu, což nejčastěji souvisí s akutním deficitem magnézia, respektive nedostatečným přísunem živin (slepé dodržování předepsané diety bez naslouchání vlastnímu tělu a autoregulaci).
Stejně jako se dá pracovat na tom, aby měl člověk stále větší sílu a svaly, nebo aby dokázal uběhnout delší vzdálenost, tak se dá budovat i pracovní a regenerační kapacita. Zatímco pracovní kapacita hovoří o tom, kolik práce dokáže člověk odvést za jeden trénink, respektive den (tedy jak dlouhý trénink zvládne, o jakém objemu a jaké intenzitě), regenerační kapacita pak hovoří o tom, jak rychle dokáže takový trénink (den) zregenerovat. Proto, když začátečník po přečtení výše napsaných odstavců o vzpěračích a gymnastech naskočí na dvoufázový trénink 6x týdně o velké intenzitě, tak po prvních třech dnech vyhoří jako papír a pro příště si podobné experimenty rozmyslí, zatímco léty zocelený vzpěrač by se cítil divně, kdyby takový týdenní objem práce neodvedl.
Postupným a chytrým tréninkem, lze pracovní a regenerační kapacitu budovat tak, aby člověk zvládal stále delší a náročnější tréninky, což se přímo odrazí v tom, jak rychle se bude zlepšovat. Zatímco hodně lidí se soustředí na zvedání vyšších vah, celkový rozsah a množství tréninků jsou proměnné, které jim unikají a které mají opravdový potenciál, hlavně ve chvílích, kdy již váhy přidávat nejdou.
Jak je z hesla "rise above personal limits" a celé filozofie Performance Training patrné, právě budování pracovní a regenerační kapacity do zcela nových rozměrů je hlavní součástí tréninkových protokolů. Zatímco v Performance Training 1.0 během 16ti týdnů dostanete tyto kapacity až téměř na svá genetická maxima, zejména díky maximálnímu tréninkovému objemu (většina lidí se dostane až do fáze funkčního přepětí - tedy zakusíte takové tréninkové dávky, které již ani při nejlepší vůli nejdou zregenerovat, ale s tím se počítá), tak v Performance Training 2.0 Level 2 tak učiníte díky tréninku s maximálním úsilím (maximální zátěž pro CNS) a v PT2.0 Level 3 díky kombinací obou těchto mechanismů. Po jejich absolvování Vám tedy bude jakýkoliv klasický tréninkový rozpis připadat až směšně jednoduchý a díky nově posunutým pracovním a regeneračním kapacitám toho zvládnete daleko více nejen v tréninku, ale také v běžném životě. Proto označení Performance.
Pokud se chcete dozvědět více o syndromu přetrénování, jeho klinické klasifikaci, příznacích a prevenci, tak Vám doporučuji můj článek na toto téma: Syndrom přetrénování - zhouba silového tréninku.
O mém vlastním tréninkovém experimentu se pak více dozvíte zde ve článku: Kam až lze posunout regenerační limity? A v článku o tom, jak maximálně využít svou dovolenou u moře: Dovolená u moře aneb 8 dní k atletické postavě.
